Dispute Resolution

Czech Republic: New Rules on Reimbursement of Costs in Civil Proceedings

When considering whether to enforce rights in judicial proceedings, the potential claimant must consider not only the facts and evidence that can be presented to the court but also the solvency of the debtor and procedural costs that may be reimbursed in case of success, or must be paid in case of failure. Since 2013, there has been a big change in the reimbursement of attorney’s costs as a part of procedural costs.

System of reimbursement of legal costs

When con­sid­er­ing whether to enforce rights in judi­cial pro­ceed­ings, the poten­tial claimant must con­sid­er not only the facts and evi­dence that can be pre­sent­ed to the court but also the sol­ven­cy of the debtor and pro­ce­dur­al costs that may be reim­bursed in case of suc-cess, or must be paid in case of fail­ure. There­fore, the issue of reim­burse­ment of pro­ce­dur­al costs is top­i­cal from the point of view of both the claimant and the respon­dent.

Claims for reim­burse­ment of costs are based on the pro­vi­sions of the Czech Pro­ce­dur­al Code, under which the “los­er pays” sys­tem applies (but excep­tions exist). How­ev­er, the amount of attorney’s fees to be award­ed is sub­ject to decrees that pre­cise­ly describe how these costs are to be cal­cu­lat­ed.

Until 2013 there were two decrees that applied to the cal­cu­la­tion of attorney’s fees. The first was Decree No. 4842000 Coll., based on which the reim­burse­ment of attorney’s fees with­in judi­cial or oth­er pro­ceed­ings was pro­vid­ed as lump sum com­pen­sa­tion, thus mak­ing it irrel­e­vant for the cal­cu­la­tion whether an attor­ney car­ried out one or a hun­dred acts. For a claimant, this approach was favourable, as in case of exten­sive amounts with a lim­it­ed num­ber of attorney’s acts, the exces­sive amount was award­ed. The same applied in cas­es of very small claims when the decree pro­vid­ed for a rel­a­tive­ly high com­pen­sa­tion.

Then there was Decree No. 1771996 Coll. (the attorney’s tar­iff), which spec­i­fied in detail so-called non-con­trac­tu­al attorney’s fees and that con­tained rules both for rep­re­sen­ta­tion in pro­ceed­ings and in non-pro­ce­dur­al mat­ters, such as IP mat­ters.

In case of the col­li­sion of both decrees, the first decree pro­vid­ing lump sum com­pen­sa­tion applied and the attorney’s tar­iff ruled on only some aspects that did not qual­i­fy as rep­re­sen­ta­tion, such as trav­el costs, com­pen­sa­tion for trav­el­ling time to the court, or admin­is­tra­tive costs. If no con­flict occurred, the attorney’s tar­iff applied in all mat­ters.

Impact of the case law of the Constitutional Court

The Czech Con­sti­tu­tion­al Court, which had long crit­i­cised sums award­ed with­out ref­er­ence to the attorney’s acts, fun­da­men­tal­ly changed this prac­tice. This U-turn hap­pened on 7 May 2013, when the Con­sti­tu­tion­al Court pub­lished its deci­sion on abol­ish­ing Decree No. 4842000 Coll.

The main issue con­cern­ing the can­celled decree was the basis on which remu­ner­a­tion for rep­re­sen­ta­tion had been cal­cu­lat­ed. The Con­sti­tu­tion­al Court found these rules to be in con­flict with the prin­ci­ple of a fair tri­al, as these rules had failed to reflect the com­plex­i­ty of the case and the num­ber of acts under­tak­en by the rep­re­sen­ta­tive. The rep­re­sen­ta­tive of the suc­cess­ful plain­tiff was thus award­ed an inap­pro­pri­ate­ly high amount com­pared to the amount actu­al­ly claimed.

The Con­sti­tu­tion­al Court did not stip­u­late how to cal­cu­late the attorney’s fees after abol­ish­ing the decree, but under the case law of the gen­er­al courts the attorney’s fees are now cal­cu­lat­ed only under the attorney’s tar­iff, which has ful­ly replaced the can­celled decree.

Consequences

Despite this clear legal sit­u­a­tion, the activ­i­ty of the Con­sti­tu­tion­al Court has a seri­ous impact on client-attor­ney rela­tions.

The new sit­u­a­tion sends the Czech Repub­lic back to pre-2000, when attor­neys were unable to cal­cu­late the costs in advance and had to set a basic rate to be mul­ti­plied by the num­ber of acts. On the oth­er hand, based on this infor­ma­tion, the client can com­pare the attorney’s fees agreed with his rep­re­sen­ta­tive and applied lat­er when cal­cu­lat­ing the reim­burse­ment.

Still, if the los­ing side bears the costs of the coun­ter­par­ty, any assump­tion of such costs is prac­ti­cal­ly impos­si­ble at the begin­ning of the pro­ceed­ing. This is espe­cial­ly risky when the claimed amount is high and the attor­ney will car­ry out a num­ber of acts.

In con­se­quence, all par­ties involved must care­ful­ly analyse the case and the chances of suc­cess to respon­si­bly decide on the risks and chal­lenges.

Attorney's fees to be awarded are subject to decrees that precisely describe how these fees are to be calculated.

Česká republika: Nová pravidla ohledně náhrady nákladů v občanském soudním řízení

Při zvažování, zda vymáhat jakákoli práva prostřednictvím soudního řízení, je třeba, aby potenciální navrhovatel vzal v úvahu nejen fakta a důkazy, které může prezentovat soudu, ale i platební schopnost dlužníka a možnost proplacení nákladů řízení, které může získat v případě úspěchu v řízení, nebo které musí zaplatit, pokud neuspěje. V roce 2013 došlo k velké změně v náhradě nákladů za právní zastoupení jako součásti nákladů řízení.

Systém náhrady nákladů v soudním řízení

Při zvažování, zda vymáhat jakákoli prá­va prostřed­nictvím soud­ního řízení, je tře­ba, aby poten­ciál­ní navrho­va­tel vzal v úvahu nejen fak­ta a důkazy, které může prezen­to­vat soudu, ale i plateb­ní schop­nost dlužní­ka a možnost uhrazení nák­ladů řízení, které může získat v pří­padě úspěchu v řízení, nebo které musí zaplatit, pokud neuspě­je. Pro­to je otáz­ka náhrady nák­ladů na místě jak v pří­padě žalobce, tak i žalo­vaného.

Nárok na náhradu vzniklých nák­ladů vyplývá z ustanovení českého občan­ského soud­ního řádu, podle kterého se s výjimka­mi uplatňu­je sys­tém „poražený platí“. Nicméně konkrét­ní výše nák­ladů za právní zas­toupení, které mají být přiznány, je před­mětem vyh­lášky, která přes­ně stanoví, jak je tře­ba tyto nák­la­dy vypočí­tat.

Do roku 2013 to byly dvě vyh­lášky, které stanovo­valy výpočet advokát­ního tar­i­fu. První byla vyh­láš­ka č. 4842000 Sb., na zák­ladě které byla náhra­da nák­ladů právního zas­toupení v soud­ních a jiných řízeních stanovová­na jako paušál­ní výše saz­by odměny, tudíž bylo pro výpočet irele­vant­ní, zda advokát provedl jeden nebo sto úkonů. Pro žalobce byl ten­to příst­up příznivý, pro­tože v pří­padě žalo­by na značné částky s omezeným počtem právních úkonů advoká­ta mu byla přizná­na přehnaná část­ka. Totéž plati­lo v pří­padě žalob na zaned­batel­né částky, kdy tato vyh­láš­ka přizná­vala poměrně vysoké kom­pen­zace.

Dále tu byla vyh­láš­ka č. 1771996 Sb., která podrob­ně speci­fiko­vala takz­vanou mimosm­lu­vní odměnu advoká­ta (advokát­ní tarif) a která obsa­ho­vala pravid­la jak pro zas­tupování v řízení před sou­dem, tak i zas­tupování v dalších záleži­tostech, jako napřík­lad v oblasti ochrany práv duševního vlast­nictví.

V pří­padě kolize obou vyh­lášek se uplatňo­vala první vyh­láš­ka, stanovu­jící paušál­ní výši saz­by odměny, a advokát­ní tarif se vzta­ho­val pouze na něk­teré situ­ace, které neby­lo možné kval­i­fiko­vat jako zas­tupování, tj. ces­tovní výda­je, náhrady za promeškaný čas strávený ces­tou k soudu nebo správní poplatky. Pokud nedoš­lo k žád­né kolizi, ve všech pří­padech se uplatňo­val advokát­ní tarif.

Vliv judikatury Ústavního soudu

Ústavní soud České repub­liky, který dlouho kri­ti­zo­val částky přiz­nané bez vztahu k úkonům advoká­ta, tuto praxi zásad­ně změnil. Ten­to obrat nastal dne 7. květ­na 2013, kdy Ústavní soud zveře­jnil svůj nález ohled­ně zrušení vyh­lášky č. 4842000 Sb.

Hlavním prob­lémem zrušené vyh­lášky byl zák­lad, ze kterého se vypočítá­valy nák­la­dy právního zas­toupení. Ústavní soud shledal, že tato pravid­la byla v roz­poru se zásadou spravedlivého pro­ce­su, neboť neo­drážela složi­tost pří­padu ani počet úkonů prove­dených advokátem. V důsled­ku toho advokát úspěšného žalobce získal ve srovnání s částk­ou, která byla žalová­na, nepřiměřeně vysok­ou odměnu.

Ačkoli Ústavní soud nes­tanovil, jak vypočí­tat odměnu advoká­ta po zrušení vyh­lášky, podle judikatu­ry obec­ných soudů je tře­ba nyní odměnu advoká­ta vypočítá­vat výhrad­ně podle advokát­ního tar­i­fu, který nyní zcela nahradil zruše­nou vyh­lášku.

Důsledky

Navz­do­ry této jas­né právní situaci má čin­nost Ústavního soudu vážný dopad na vztah klien­ta a advoká­ta.

Nová situ­ace posílá Česk­ou repub­liku zpět před rok 2000, kdy nebyli advokáti schop­ni pře­dem vypočí­tat nák­la­dy a byli nuceni nas­tavit zák­lad­ní sazbu, která pak byla vyná­sobe­na počtem úkonů. Na druhou stranu nyní může klient na zák­ladě této infor­ma­ce porov­nat odměnu advoká­ta dohod­nutou se svým zás­tupcem a odměnu požadovanou později při výpoč­tu náhrady.

Nicméně v pří­padě, že strana, která prohrála, nese nák­la­dy pro­tis­trany, je v pod­statě nemožné na začátku řízení odhad­nout výši těch­to nák­ladů. To je zvlášť riskant­ní tehdy, pokud je žalo­vaná část­ka poměrně vysoká a pokud advokát provede množství úkonů. V důsled­ku toho je tře­ba, aby všech­ny zúčast­něné strany pečlivě ana­ly­zo­valy pří­pad a šan­ci na úspěch, pokud se chtějí zod­pověd­ně rozhod­nout o pří­pad­ných riz­icích.

Konkrétní výše odměny za právní zastoupení, která má být přiznána, je předmětem vyhlášky, která přesně stanoví, jak je třeba tuto odměnu vypočítat.